Pararula

Zemská kůra je stále v pohybu a stále se mění. Nejen litosférické desky, ale i mnohem menší bloky do sebe narážejí a tlačí se přes sebe. Některé stoupají, jiné se zanořují do hloubek s vyšší teplotou a tlakem, kde pak dochází k jejich přeměně – metamorfóze. V podmínkách středních tlaků a teplot (kolem 750 MPa a 600 °C) se původně usazené horniny mění na tzv. pararuly.

Ruly poznáme podle typického páskování. V hornině se obvykle střídají světlé a tmavé pásky, které se odlišují minerálním složením. Ve světlých páscích převládají křemen a živce, zatímco v tmavých páscích je zpravidla vysoký podíl biotitu. Pararuly se dále rozlišují podle přítomnosti různých dalších minerálů, například amfibolů, granátů, staurolitu či modrého kyanitu. Ve vystaveném vzorku je biotit doprovázen bezbarvým křemičitanem hliníku – sillimanitem. Odborně se proto tato pararula označuje jako biotit – sillimanitická.

Pararuly jsou časté v Dyleňské části Českého lesa, v severní části Slavkovského lesa – kolem Rovné či Horního Slavkova, a v Tepelské vrchovině mezi Bochovem a Toužimí.

Vzorek darovaly Lesy České republiky, s. p. – Oblastní ředitelství západní Čechy.