Lesník Ivan Janoušek oslavil v letošním roce 80. narozeniny

I když své kulaté 80. narozeniny oslavil již dříve v tomto toce, s velkou radostí mu nyní děkujeme za půlstoletí neúnavné práce v KV lesích. Lesník Ivan Janoušek, rodák z Nepomuku, nastoupil do organizace Lázeňské lesy a parky (LLKV) již v roce 1975 a od té doby se stal neodmyslitelnou součástí našich lesů.

V roce 1975 přijal nabídku LLKV a nastoupil na polesí Obora jako lesník. Již po roce byl pověřen vedením polesí, které úspěšně vedl až do odchodu do důchodu. Na starost měl plánování a řízení veškerých prací souvisejících s pěstováním lesa, se zajišťováním přípravy lesní výroby podle lesních hospodářských plánů a řízení lesních výrobních činností celého polesí (lesní správy). Zároveň koordinoval i těžební činnosti, dbal na ochranu lesa, výkon práva myslivosti a rybářství a musel dbát na ochranu lesního a zemědělského půdního fondu. Ve výčtu činností by se dalo pokračovat do nekonečna, přátelé mu jistě záviděli, že má tzv. volnou pracovní dobu, ale to mnohdy znamenalo brzké vstávání kvůli odvozu dřeva, nekonečné uzávěrky, víkend na protipožární hlídce, či ponocování na posedu, když bylo potřeba splnit plán odstřelu.

Ivan Janoušek se narodil 18. května 1945 v Nepomuku. Po ukončení základní školy pokračoval na lesnické učiliště v Březině a následně absolvoval Střední lesnickou školu v Písku (promoční rok 1966). Krátce poté zahájil svou kariéru u Západočeských státních lesů na závodě Plasy a následně na lesním závodě Horní Blatná, kde sloužil na Zlatém kopci – dnes vyhlášeném přírodním parku (1995).

Rozkládá se podél státní hranice s Německem v severní části Karlovarského kraje v okrese Karlovy Vary a v tomto parku se nenachází prakticky žádné osídlení. Z končin, kde ani lišky nedávaly dobrou noc se odstěhoval, hlavně kvůli rodině, v roce 1972 se oženil, do města horkých pramenů, kde získal nejen místo, ale i byt v hájovně Diana na Sovově stezce. Později se přestěhoval do hájovny v Tuhnicích.

Nyní žije v Drahovicích, ale jako správný lesník se čas od času se vydá do „svých“ lesů, ať již za zvěří, popřípadě za vzpomínkou. Karlovarské lesy se sice za posledních 50 let neuvěřitelně proměnily, ale i tak zůstávají stále, víc než krásné.