Žulový porfyr

Žulové magma obvykle utuhne hluboko pod zemským povrchem v podobě obrovských těles – plutonů. Pokud se jeho část dostane až na povrch, vznikají výlevné horniny – ryolity. Žulové magma, které nedosáhne povrchu a utuhne pod ním ve formě žil, se nazývá žulový či správněji granitový porfyr. Odlišné podmínky chladnutí mají za následek různou velikost krystalů. Zatímco u žul jsou všechny krystaly rozeznatelné pouhým okem, ryolity jsou velmi jemnozrnné. Granitové porfyry se nacházejí někde mezi oběma krajními typy.

Granitový porfyr obsahuje větší krystaly (u vystaveného vzorku je to křemen) obklopené jemnozrnnou základní hmotou, jejíž částice není možno rozlišit pouhým okem. Zmíněná struktura je označovaná jako porfyrická a dává těmto horninám název. Kromě křemene jsou základními minerály draselné živce. Tmavé minerály bývají zastoupeny biotitem. Barva žulových porfyrů je velmi rozmanitá, mohou být světle až tmavě šedé, červenavé nebo do žluta. Černé žilky ve vystaveném vzorku jsou žilky greisenu, tedy přeměněné horniny s vyšším obsahem některých rudních minerálů, například cínovce – kasiteritu.

Žulové porfyry se vyskytují roztroušeně v Krušných horách nebo Slavkovském lese jako doprovod zmíněných velkých těles – žulových plutonů.

Vzorek daroval pan Marek Plachý.